O knize: 1969 / Můžete také říci, že tento příběh je o zavlažovačích Turkmenistánu, kteří zde v úzkých přemýšlí a hodně se hádají moderního hydraulického inženýrství. Příběh je ale přece jen o něčem jiném: o mládí Existuje mládí v letech, jeho zdraví a noblesa. Snadno dá dohromady moskevskou topografku Olgu Luginu s inženýrem Taganem Muradovem, chlapíkem z vesnice Murgab. Existuje mládí ducha: morální síla, která někdy opouští i mladé a někdy ani v průběhu let neubývá. Geologovi Sergeji Romanoviči Skobelevovi je přes šedesát, ale je mladší než významný železniční úředník Zavjalov, čerstvý student. To, co dělá člověka mladším, je sen, práce, cíl - důstojně zvolený cíl, pohyb k němu. Zde je, byť neúplná, odpověď na otázku, jak zachovat nebo alespoň obnovit mládí ducha, jak spojit mládí a lidský život v jedno. Tato otázka neustále stojí před Karatajevem, který je ve své kanceláři obtěžkán. Tvář světa se mění, prastará poušť omlazuje, kde hrdinové příběhu sní, milují a jednají. Aby voda skutečně znamenala život, jsou zapotřebí chytré a energické ruce. Není divu, že starý rolník Suvkhan říká: „Voda, bez pohybu, je bažina a za bažinou je mizerná země, mrtvá slaná bažina.“ Samotné slovo Voda, jeho samotný obraz, získává široký význam.